Staronovému z toho důvodu, že Jihlavský kraj existoval například ve velmi podobných hranicích jako dnes Vysočina již v letech 1948 až 1960.

Jak uvádí encyklopedie wikipedia, Jihlava se opět stala krajským městem od 1. ledna 2000. Od listopadu stejného roku pak dostala označení statutární město. „Tyto změny určitě pozvedly sebevědomí Jihlavanů. Jihlava byla dlouhé roky jenom okresním městem na samém okraji tehdejšího Jihomoravského kraje, teď se dostávala do centra nového územního celku," připomíná jihlavský sociolog Daniel Hanzl.

Jihlava, stejně jako Kraj Vysočina (úplně na počátku tisíciletí nesl jméno Jihlavský kraj), byla tak trochu nechtěným dítětem. S jistými obtížemi ji jako staronové krajské město akceptovaly oba bývalé jihomoravské okresy, neboť hlavně Třebíč, ale částečně i Žďár nad Sázavou stále tíhly určitým dílem spíše k Brnu.

Úplně samozřejmou podporu neměla ani ve dříve východočeském Havlíčkově Brodě, stejně jako v kdysi jihočeském Pelhřimově. „Na počátku tisíciletí byl odpor k Jihlavě z ostatních okresů dnešního kraje hodně silný, postupně slábl," poukazuje na postupné akceptování obnovené krajské metropole Hanzl.

A všiml si i jistého negativa, které vznik nového centra formujícího se kraje přinesl. „Bezprostředně po roce 2000 v Jihlavě výrazně vzrostly ceny bytů," doplňuje Hanzl.

O Jihlavu navzdory ne zrovna přátelskému přijetí z řady míst regionu začal růst pragmatický zájem. „V Jihlavě se začaly formovat úřady a další krajská pracoviště, kvůli práci začali lidé do Jihlavy dojíždět, někteří se sem i přestěhovali," popisuje dobu na přelomu tisíciletí sociolog.

Přestože se Jihlava jako krajské město postupně etablovala, původní krajská města v některých ohledech zatím ale ještě nedostihla. „V Jihlavě pořád chybí třeba plnohodnotný krajský soud," poukazuje na jeden z přetrvávajících hendikepů Hanzl.