Je naživo úplně stejný jako na facebooku. Tam každý den dává líbivé fotky příchutí, jaké ten den budou v nabídce. Reaguje na dotazy a občas dá fanouškům na výběr, jakou by si dali další den. „Ty, které nabízíme, máme připravené. Většinou tam dáváme tři příchuti a kdyby vyhráli tři, jsme schopní druhý den nabídnout všechny,“ vysvětluje sympatický mladík.

Zimní pauzu si on a jeho přítelkyně zkrátili dotazem, jakou příchuť by návštěvníci chtěli zkusit. Vyhrála maková, ale lidé navrhovali i aloe vera, kiwi nebo uzený sýr. „Fakt je, že příchuti, které nám přišly netradiční loni, třeba skořicová, už pro nás nejsou netradiční,“ říká Jiří Doležal k neustálému zařazování novinek.

Vtom si vzpomene. „Bylo tam mascarpone, to nás v zimě trochu překvapilo. Asi před čtrnácti dny se nás tu zákaznice ptala, jestli existuje zmrzlina mascarpone a shodou okolností jsme jí tu dva dny před tím měli,“ líčí. Se zákazníky často komunikuje a je mu úplně jedno, jestli na sociálních sítích nebo osobně ve stánku.

A to se zákazníkům líbí, vrací se. Někteří se zastavují denně, když jedou kolem, jiní přijedou na otočku. „Jezdí za námi desítky kilometrů. Lidé z Prahy, když jedou na Pelhřimovsko na chatu, tak si musí do Vílance zajet na zmrzlinu. A i v nehezkou covidovou a válečnou dobu má návštěvnost rostoucí tendenci, za to všem děkujeme,“ vzkazuje veřejnosti.

Pro zmrzlinu v zimní bundě

Letošní sezóna přitom začala dříve než jindy, už sedmnáctého března. „Sluníčko nás vyhnalo o něco dříve a pak jsme si to tu odseděli v zimních bundách a svetrech. Ale neseděli jsme tu zbytečně. Naši věrní zákazníci jezdili i v zimních bundách,“ vzpomíná Jiří Doležal na jaro. Počasí tehdy přizpůsobil nabídku, třeba místo osvěžující citrónové bylo možné dát si perníkovou zmrzlinu.

Zájem byl také o horké nápoje nebo letošní novinku - k bublinkovým vaflím nebo párku v rohlíku přibyly lívance z Vílance. „To napadlo partnerku, tak jsme si řekli, že to zkusíme. A pak je tu celá řada nových příchutí, děláme třeba skořicovo-jablečnou zmrzlinu, říkáme tomu štrůdlovka. Loni vznikla spojením dvou příchutí, teď jí děláme na jednu páku, jak my říkáme,“ usmívá se Jiří Doležal.

Není přitom možné, aby výjimečně chutnou zmrzlinu vyráběl od základu jen ve dvojici s přítelkyní. Proto mají dodavatele na zmrzlinové základy, které si pak dodělávají. „Razíme heslo, že to musí chutnat i nám a když nám to nechutná, tak to zákazníkům nedáme. Tímto ochutnáváním jsme letos víceméně náhodou objevili příchuť Kinder bueno,“ nabízí mladý majitel zmrzlinového stánku pohled do zákulisí.

Změnila se také samotná podoba stánku, nyní vypadá útulnější. „Když jsme tu před pěti lety začínali, byl to polepený pouťový stánek,“ vzpomíná Jiří Doležal. S úsměvem a značnou mírou nadsázky se dnes svěřuje se svou tehdejší představou, jak bude mít ve stánku brigádníky a sám přijde jen večer vybrat peníze z kasy. Realita ale byla jiná. „Měl jsem tu kluka, který ve vedru zavřel stánek a jel se koupat. Lidi mi volali, proč máme zavřeno a já z toho byl na prášky, protože byl horký letní den a mohly být vysoké tržby,“ pamatuje si i po letech.

Proto vše zvládá jen s přítelkyní. S úsměvem. I když nejel už několik let na dovolenou. Přestože musel letos o pár korun zdražit. O tom, že ve stánku bez klimatizace bývá ještě o takových patnáct stupňů více než venku, ani nemluvě. I fotky, které se objevují na facebooku, jsou vlastní. „Nedávno se nás někdo ptal, jestli na to máme reklamní agenturu. To nemáme, věnujeme tomu svůj čas a ještě při tom zvládáme jiné aktivity,“ usmívá se závěrem mladý podnikavec.