Nejznámějším legionářem Jihlavska a jedním z nejvýznamnějších československých legionářů vůbec je plukovník Josef Jiří Švec. Narodil se 19. července 1883 v Čenkově u Třeště. Po maturitě na gymnáziu v Pelhřimově si jako své budoucí povolání vybral učitelství. V roce 1903 začal učit na obecné škole v Třebíči, kde se nadchnul pro sokolské hnutí.

„V roce 1911 odešel sokolské ideje šířit do Ruska, kde působil jako učitel tělocviku na ekonomickém lyceu. Vstoupil do pravoslavné církve a přijal jméno Georgij," řekl historik Zdeněk Jaroš.

Po vypuknutí první světové války záložník jihlavského 81. pěšího pluku nenastoupil ke své jednotce, ale přihlásil se v Kyjevě jako dobrovolník do České družiny. „Začínal jako velitel první čety, ale největší slávu si získal jako velitel osmé roty 1. střeleckého pluku. V červnu 1917 bojoval se svou rotou v bitvě u Zborova. Po této legendární bitvě byl za projevené hrdinství povýšen na poručíka a jmenován velitelem III. praporu 1. pluku," doplnil Jaroš. Při ústupu z Ukrajiny s úspěchem bojoval u Korostyševa, poté absolvoval řadu těžkých bojů v rámci sibiřské anabáze. V květnu 1918 velel v Penze části 1. pluku, po boji u Lipjag dobyl Samaru a v rámci povolžské fronty řídil obranu Kazaně. Od srpna velel už v hodnosti plukovníka 1. střeleckému pluku a v říjnu dokonce 1. střelecké divizi Husitské.

„V té době však vyčerpanost československých jednotek a intenzivní bolševická agitace udělaly své. Švec se nemohl smířit se stavem věci, snažil se zastavit demoralizaci jednotek," uvedl Jaroš. Poté, co mu jeho podřízení vypověděli poslušnost a odmítli splnit rozkaz, neunesl hanbu a v noci na 25. října 1918 spáchal sebevraždu. Pohřben byl v Čeljabinsku, v roce 1933 byly jeho ostatky exhumovány a převezeny do Památníku osvobození na Žižkově v Praze.

Za nacistické okupace byly Švecovy ostatky uloženy do rodinné hrobky v Třešti. Pohřbu se směli účastnit jen nejbližší příbuzní. Jeho jméno zmizelo z názvů ulic i vojenských jednotek, odstraněny byly jeho pomníky i pamětní deska na rodném domě v Čenkově. „Deska se po skončení 2. světové války vrátila na své místo díky železničáři Antonínu Jedličkovi, který ji bezpečně ukryl," uzavřel Jaroš.

ZUZANA MUSILOVÁ