„Dnes se uvidíme jenom chvíli, ale zítra už budeme ve třídě čtyři hodiny, tak si zábavy užijeme trošku více,“ vítá úvodem třídní učitelka Lucie Fišerová prvňáčky v Základní škole Puklice. Mluví tiše a děti i jejich rodiče napjatě poslouchají. Jsou jako pěna. Vyslechnou si pochvalu za odvahu, kdy si při slavnostním zahájení stouply před všechny žáky i učitele, aby převzaly sladký dárek. „A komu se to dnes nepodařilo, vůbec nevadí. Podaří se to příště, to jsem si úplně jistá,“ dodává sympatická vyučující.

Zvenku jsou ale občas slyšet rány kladiva. „V Puklicích se pořád něco děje. V dubnu jsme začali pracovat na přístavbě, kde budou čtyři odborné učebny a v přízemí obrovský prostor pro družinu a školní klub. Ta nám spojí budovu základní školy s tělocvičnou,“ vysvětlila hned ráno ředitelka Jaroslav Němcová.

Rovná dvacítka malých školáků se dozví, že je čeká hodně zábavy. Budou jezdit na výlety, do divadla i do zoologické zahrady a zažijí ještě spoustu dalších zajímavých akcí a her. A jedna přichází hned. Děti se sednou do kroužku a nechají mezi sebou kolovat klobouk přikrytý šátkem. Každý pod šátek sáhne a pak všichni hádají, kdo nebo co v klobouku je.

Plyšáka odhalí hravě, ale který? Mimoň? Hafík? Krokodýl? Nebo snad kočka? Kdepak, v klobouku byl žabák. Jmenuje se Jožin a bude děti provázet celým školním rokem. Podívá se i k nim domů, a jak sám učitelce šeptá, o jeho dobrodružstvích budou děti, nebo spíše jejich rodiče, psát sešit.

Následně děti dostanou učebnice, kterých mají plnou náruč, a také první úkol – obkreslit ruku, vymalovat, vystřihnout a nechat si na ní od rodičů napsat, co jim přejí. Některé děti pracují úplně samostatně, jiným pomáhají rodiče. „Dcera se hodně těšila a myslím, že jí to nadšení nějakou dobu vydrží. V přání jsem jí napsal, aby jí to vydrželo co nejdéle,“ usmívá se po zahájení školního roku jeden z rodičů Jan Česnek. Jeho dcera bude trochu kuriózně sedět v lavici se svou sestřenicí.

Děti následně paní učitelka odvádí do školní družiny, hned se vrací a ještě krátce hovoří s rodiči. Ti se tak dozví, že by děti měly používat silnější a tříhranné tužky, kde budou hodiny tělocviku, co nachystat do výtvarného kufříku a také, že je potřeba, aby děti měly ty správné návyky hned od začátku. „Dbejte prosím na to, aby děti neodbíhaly od domácích úkolů, aby si po sobě uklidily a kontrolovaly si své pracovní místo,“ apeluje.

Vyzdobená třída se líbí dětem i rodičům, jen jeden z tatínků, Jan Česnek, namítá, že mezi zeleninou je i cibule nebo jalapeño, ale chybí tam právě česnek. Jde samozřejmě o legraci. „Třída je super. Za mě ta třída určitě takhle nevypadala, neměli jsme takovou motivaci a tak hezké přijetí. Nebyli jsme tam ani s rodiči a myslím, že by se to mohlo projevit,“ hodnotí následně začátek školního roku.

Z prvního školního dne po návratu z mateřské dovolené je nadšená i třídní učitelka Lucie Fišerová. „První den nemohl dopadnout lépe. Děti byly velice šikovné, do školy se těší, a to mi udělalo velkou radost,“ usmívá se. S dětmi měla možnost seznámit se už v květnu a červnu, věděla tak přesně, s kým se ve třídě sejde. Na slavnostním zahájení byla v jednu chvíli očividně dojatá, ve třídě ale vše zvládla bez nejmenšího zaváhání.

Další inovací mladé učitelky pak je nachystaný fotokoutek, kdy se děti nebo i rodiče mohli fotit ve vyzdobené třídě s vtipnými cedulkami. Největší úspěch sklidila hláška „Pro dnešek stačí…“ Tu ostatně použije i sama Lucie Fišerová na závěr setkání s rodiči.

Panuje dobrá nálada, děti i jejich rodiče si užívají pohodové dopoledne, třebaže ve třídě je jich jen pár. „Mám v batohu cihly,“ hlásí Vojtěch Bém a následně vysvětluje, že tak těžké jsou sešity, které si bude nosit. Ale unese to. Do školy se podle vlastních slov moc netěšil, ale první den se mu líbil. Aby ne, ve třídě má tři kamarády.

Ema Čtvráčková je o něco stydlivější. Poví jen, že se do školy těšila hodně. Její bratr Filip už chodí do čtvrté třídy, ten je hovornější. „Těšil jsem se hlavně za kamarády. Z předmětů se nejvíce těším na tělocvik a matiku,“ říká.

Přestože otec Petr Čtvráček absolvoval první den svého potomka už podruhé, byl dle svých slov v některých chvílích mile překvapen. „Myslím, že to bude skvělé,“ spokojeně konstatuje. Uvědomuje si ale, že nyní nebude mít doma jednoho, ale dva školáky. „Změna je to velká, člověk má nějaký režim a teď se to všechno úplně překope, ale určitě se s tím sžijeme. Každé dítko je jiné, tak uvidíme, jak se to bude vyvíjet,“ usmívá se.