Kdo chtěl tehdy mít na Štědrý den rybu čerstvou, musel si ji koupit nějaký čas předem a nechat ji někde v nádobě ve vodě, v chladné a temné chodbě. „Ale dnes? Kaprů je dost, lednice veliké, zato temných chladných chodeb je ve městě pomálu. Proto si už většina zákazníků nechává kapra zabít, popřípadě i vykuchat. Je to lepší než si jej nosit domů živého a pak, až si ho děti oblíbí a kapr si v teplé chlorované vodě v prudkém světle koupelny vytrpí své, obtížně usilovat o jeho bezživotí. Tomu, že si nikdo nenosí domů živé kuře či králíka, aby je poté, co si s nimi děti pohrají, usmrcoval, se nikdo nediví. A kapr by měl toto snášet jen proto, že umře mlčky?" řekl tiskový mluvčí Státní veterinární správy Josef Duben.

Podle něj občas lze slyšet od rodičů argument, že to děti chtějí mít doma kapra ve vaně. „A neměli by spíš rodiče umět dětem vysvětlit, že žádné zvíře, a tedy ani kapr, není hračka? Že i když maso jíme, tak není důvod zvířata zbytečně trápit?" vyjádřil se Duben s tím, že u savců je vědecky prokázáno, že maso z nestresovaných zvířat je kvalitnější. Při kuchyňské úpravě totiž nepustí vodu a zachová si lépe křehkost. „Dost možná, že je to tak i u ryb," dodal tiskový mluvčí.

Kapra doma ve vaně dříve měla i rodina Jelínkových z Jihlavy. „Když jsme bydleli s dědečkem, kapra doma ve vaně jsme měli. Děda ho uměl zabít a kapr byl čerstvý. Teď už ho ale nikdo zabít neumí, takže ho kupuji už naporcovaného. O tom, jestli kapr ve vaně trpí, jsem vlastně nikdy neuvažovala," přiznala Karolína Jelínková.

Kapra je samozřejmě možné koupit živého i dnes a mít ho doma pár dnů, je však nutné pro to mít podmínky. „A také zkušenost se zabíjením. Historky, jak jsme honili nešťastného umírajícího kapra po kuchyni, už snad nikoho ani nepobaví," uzavřel Duben.