Na zkušenou na zahraniční univerzitu se vypravila na popud své kamarádky. První dny v německy mluvící zemi pro ni byly velkým šokem a zpočátku si musela zvyknout na naprosto jiný systém studia. Studijní pobyt ve Vídni si ale nakonec o půl roku prodloužila a po roce stráveném v evropské metropoli studium v zahraničí všem zájemcům doporučuje. Řeč je o čtyřiadvacetileté studentce České zemědělské univerzity (ČZU) v Praze, Markétě Majdičové z Hodic. Tu nyní čeká poslední měsíc na Universität für Bodenkultur Wien (BOKU), kam nastoupila v září 2013 a končí 30. června.

Markéta Majdičová je nyní v prvním ročníku navazujícího magisterského studia oboru Veřejná správa a regionální rozvoj na Provozně ekonomické fakultě. Doufá, že po absolvování školy se jí podaří najít uplatnění ve státní správě, nebo ještě lépe v evropských institucích či v jejich krajských pobočkách. Studium, které si vybrala, spojuje více oborů dohromady ekonomickou oblast, sociologii, management a právo.

Ve Vídni nyní studuje druhý semestr na zemědělské univerzitě Universität für Bodenkultur Wien, což je také zemědělská univerzita. Jelikož se veřejná správa ČR a Rakouska liší, naprosto totožný obor s tím českým tam nenajdete. K dispozici má studentka naopak velké množství předmětů týkajících se regionálního rozvoje.

Poslední šance

„O programu Erasmus jsem se dozvěděla ihned po nástupu na ČZU. Ale největší vliv na mě měla moje kamarádka z ČZU, která jela na výměnný pobyt již v bakalářském studiu a byla jím nadšená. To mě přimělo začít přemýšlet o studijním pobytu v zahraničí," vysvětlila na úvod Majdičová. Využila tedy svoji poslední šanci, kdy mohla vyjet do zahraničí na celý rok se statusem studenta a s finanční podporou školy.

„Jsem na magisterském studiu, později už bych to nestihla, čeká mě diplomová práce. Dalším důvodem, proč jsem jela, bylo i vylepšení jazyka," doplnila studentka.

Zpočátku měla Majdičová na výběr z velkého množství zahraničních škol, se kterými má ČZU smlouvy. Chtěla ale studovat v němčině, a proto se zajímala o školy z Německa a Rakouska. „Rakouskou školu jsem si vybrala asi i proto, že je poměrně blízko a já jsem člověk, který dlouho nevydrží bez své rodiny a přátel," přiblížila důvody, proč si zvolila právě Vídeň.

Jak Markéta zjistila, systém studia na BOKU se od toho na pražské vysoké škole výrazně liší. Na rakouské univerzitě totiž nemají typické zkouškové období na konci semestru, které tak dobře znají vysokoškolští studenti v ČR.

„Těch odlišností je tu ale řada. Jen pro ilustraci, jeden z předmětů začíná v říjnu, ale končí už na konci listopadu, kdy je zakončen jen zkouškou bez zápočtů. Nebo jsou tu předměty, které jsou velmi intenzivní a trvají i celý den, ale jejich délka je krátká, například týden. Poté jsou také zakončeny zkouškou," popsala studium na BOKU Majdičová.

Pro ni, jako pro zahraniční studentku, je také náročná výuka v cizím jazyce. Jedná se totiž o odbornou němčinu s odbornými slovíčky a názvy, které se v ČR nikdy neučila. Přizpůsobit se musela také jinému kreditovému systému. Na ČZU dostane člověk v průměru za jeden splněný předmět 5 kreditů, zatímco ve Vídni na BOKU jen 3 kredity.

„To znamená, že musím studovat přibližně 12 až 15 předmětů, kdežto v ČR jen 5 až 7. Za každý semestr, jak v ČR, tak v Rakousku, však musím mít zapsáno 30 kreditů. To je nařízení EU a školy," doplnila Markéta s tím, že jí ale škola jinak nepřijde zas až tak moc náročná. Spíše podle ní hodně záleží na daném předmětu a učiteli. A jí samotné prý zatím pomohlo, že měla štěstí na profesory ohleduplné k zahraničním studentům. I průběh přednášek je jiný než v Česku. Učitelé vyžadují aktivní spolupráci studentů, studenti zpracovávají týmové práce a píší se průběžné testy.

„Líbí se mi tady přístup studentů, mám z nich pocit, že se danou oblastí, kterou studují, vážně zabývají. Čtou knihy a různé články, o kterých pak v hodinách s profesory diskutují, kdežto v ČR mi přijde, že jsou studenti bez zájmu," vyjádřila se Majdičová.

Také ocenila spojení profesorů s praxí. Celá řada těch z BOKU zároveň pracuje i učí. „Díky tomu neztrácí kontakt s praxí, a mohou tak dávat nesčetné příklady z praxe, což mi v ČR také schází," zmínila vysokoškolačka.

Na studiu však našla i nějaké to negativum. „Samozřejmě je to rozdílný školní systém školy. I když je jasné, že každá univerzita má vždy trochu odlišný systém. Předměty jsou ohodnoceny málo kredity. Je opravdu velký rozdíl, zda mám za semestr 6 předmětů, nebo 13, a přitom obtížnost je srovnatelná,"upozornila na úskalí Majdičová.

Vylepšit jazyk

Studium na BOKU Markéta ukončí 30. června. Pak ji čekají prázdniny a po nich znovu nástup do prvního ročníku navazujícího magisterského studia. Opakovat bude znovu celý ročník, kromě volitelných předmětů, jen ty jediné jí totiž ČZU uzná.

Studium ve Vídni si oproti původním plánům prodloužila o půl roku. „Zjistila jsem, že po půl roce se moje němčina moc nezlepšila, protože jsem bydlela s českou kamarádkou. Kdybych se vrátila po půl roce, studium na ČZU by mi to nijak neusnadnilo, asi bych si ho musela stejně prodloužit. A nakonec rok strávený v zahraničí vypadá v životopise velmi dobře," zamyslela se nad svou volbou studentka s tím, že díky studiu a ročnímu pobytu ve Vídni by si mohla snáze najít práci. Do jejího hledání se chce vrhnout hned po návratu do ČR. Pracovat by chtěla při studiu.

Nyní už jí dialekt němčiny, kterým se mluví v Rakousku a ve Vídni, nedělá žádné velké problémy. Ze začátku ale zažila velký šok. „Pořád nerozumím úplně všemu, němčinu si však postupně vylepšuji. Všechny předměty jsou v němčině. Mezi studenty „erasmáky" se ale všeobecně preferuje angličtina, takže i tu celkem slušně procvičuji," nastínila vysokoškolačka a s úsměvem dodala, že ve Vídni rozhodně češtinu nezapomene, protože na BOKU studuje hodně českých studentů.

„Celkově ve Vídni i na škole je spousta cizinců. Například na koleji, kde bydlím, se sešel pořádný národnostní mix Češka, Slovenka, Maďarka, Rumunka a Moldavanka. Mezi sebou se domlouváme německy, musí být zábavné nás při tom pozorovat. Jelikož studuji v němčině, ve škole se zase převážně potkávám s Rakušany či Němci," doplnila Majdičová.

Vídeň si studentka z Vysočiny velmi oblíbila. „Město je hodně podobné Praze. Je tu plno krásných budov, koná se tu spousta venkovních akcí, nachází se tu celá řada zelených parků, cyklostezek a v blízkém okolí je i krásná příroda," vylíčila Majdičová.

Studentský život je podle jejích zkušeností podobný jako v Česku, záleží na konkrétním člověku. Kdo vyhledává párty a zábavu, přijde si na své. Musí si ale připravit naditou peněženku. Kdo má rád klid, má možnost vybrat si z velkého množství muzeí či parků.

„Já osobně patřím k té druhé skupině. Snažím se být pilná studentka, proto se snažím chodit do školy na všechny předměty a plnit domácí úkoly. O víkendech si pak podle možností užívám volna," vyjádřila se studentka.

Vysoké náklady

Život v evropské metropoli není z nejlevnějších. Ty nejdůležitější náklady, tedy ubytování a dopravu, studentce pokryje stipendium od ČZU. Peníze od školy dostává dvakrát nebo třikrát za semestr. „Nikoho nepřekvapí, že náklady jsou tu rozhodně vyšší než v Čechách. Ubytování, jídlo, doprava, zábava, vše je dražší. Stipendium vystačí jen na to základní. Zbytek hradím ze svých naspořených peněz či z toho, co dostanu od rodičů. Na brigády tady nechodím, ale ta možnost tu určitě je," doplnila Majdičová.

Studium v cizině rozhodně doporučuje. Jak sama říká, člověk zažije spoustu nových situací, získá nové zkušenosti a otrká se. Potká různé lidi, se kterými může zůstat v kontaktu po celý život. Přímo školu BOKU by doporučila spíše pilným studentům.

„Myslím, že teď chvíli zůstanu doma. Ale kdyby se mi třeba naskytla v budoucím povolání možnost vyjet do zahraničí, asi bych neváhala. Ale to je budoucnost, která je pro mě zatím vzdálená," uzavřela studentka, která odpočítává poslední dny ve Vídni.

ZUZANA MUSILOVÁ