Podle něj nemohl Hilsner vraždu v žádném případě časově stihnout. Mareš vychází z vlastní analýzy přímo na místě činu a jeho okolí. V archivech se mu navíc podařilo objevit pozapomenuté, historicky velmi důležité dokumenty. I ony Marešovi posloužily k tomu, aby se na vraždu starou 124 let mohl podívat jinýma očima.

„Ve Státním oblastním archivu v Třeboni se mi podařilo najít ručně psané soudní spisy z procesů s Hilsnerem jak v Kutné Hoře, tak v Písku. Mají celkem asi osm tisíc stran. Na nastudování takového množství dokumentů by bylo potřeba ohromné množství času. Já jsem se zaměřil pouze na výpovědi čtyř klíčových svědků, které mají Hilsnera z vraždy Hrůzové usvědčovat, a které mu vynesly rozsudek trestu smrti,“ řekl Deníku Mareš, který pro pořad Josefa Klímy na TV Prima připravil rozsáhlou investigativní reportáž. Televize by ji měla odvysílat tuto středu 11. října večer.

HILSNERIÁDA. Oběť a vrah? Vpravo na dobové ilustraci Hilsner, vlevo údajně Anežka Hrůzová. Později se ale ukázalo, že na fotografii je její příbuzná.
Přezkoumání rozsudku o vraždách v Polné odmítl státní zástupce

Nové bádání v případu známém jako Hilsneriáda inicioval pražský advokát Lubomír Müller. Ten usiluje o obnovu procesu a úplnou rehabilitaci Leopolda Hilsnera.

Anežka Hrůzová pocházela z Malé Věžnice nedaleko od Polné. Brutální vražda se stala ve středu 29. března 1899, kdy se dívka vracela z práce pěšky do Věžničky okolo lesa Březina. Domů ale nedošla. Její tělo bylo nalezeno po třech dnech, v sobotu 1. dubna, v lese Březina. Vrah ji měl nejprve praštit zezadu do hlavy holí a kameny, potom ji přiškrtil provazem a nakonec jí rozřízl hrdlo ostrým nožem. Tělo ukryl do mlází a zmizel. Oběť měla roztrhané oblečení, ale nebyly shledány známky znásilnění. Příčinou smrti bylo vykrvácení.

Většina stop na místě činu byla zničena davem. Na krku měla Hrůzová hlubokou řeznou ránu, ale na místě činu zůstalo jen velmi málo krve. Kvůli tomu vzniklo podezření na židovskou rituální vraždu, při níž měla být krev z rány zachycena, aby mohla být použita při zadělávání těsta na sváteční macesy (bezkvasové pečivo, pozn. autora). Z vraždy byl obviněn a odsouzen Hilsner. Později byl sice omilostněn, ale úplně rehabilitován nebyl nikdy.

Dvacet minut na vraždu

Když badatel Mareš nově porovnal svědecké výpovědi z archivních dokumentů, zjistil, že tak jak svědci zachytili pohyb Hilsnera v den vraždy, nemohl muž čin v žádném případě stihnout.

„Na vraždu měl asi dvacet minut, což je naprosto nereálný čas vzhledem k tomu, co všechno se mělo na místě stát. Poctivě jsem si to odchodil a je to prostě nesmysl. Navíc ve výpovědích svědků jsou velké nesrovnalosti. Jeden z nich měl Hilsnera poznat na sedm set metrů. Bylo vyloučeno, že ho mohl na takovou dálku poznat, navíc se spletl v tom, co měl na sobě. Jedinou věrohodnou osobou je svědkyně, která uvedla, že měl na sobě Hilsner modrý oblek, což byla pravda,“ popsal svá zjištění Mareš.

Zjištění badatele jsou navíc nová i pro státního zástupce, který se návrhem na obnovu řízení zabývá. „O dokumentech v Třeboni jsem nevěděl. Neřekli mi o nich ani v Národním archivu v Praze. Budu si muset udělat výlet do Třeboně,“ podotkl žalobce Jan Fichtner z jihlavské pobočky Krajského státního zastupitelství v Brně.

HILSNERIÁDA. Oběť a vrah? Vpravo na dobové ilustraci Hilsner, vlevo údajně Anežka Hrůzová. Později se ale ukázalo, že na fotografii je její příbuzná.
Vražda z Polné: Hilsner to nebyl, říká advokát. Po 120 letech ho chce očistit

Fichtner sice žádost o obnovu před pár měsíci zamítl, ale Vrchní státní zastupitelství v Olomouci vyhovělo stížnosti advokáta, a jihlavský žalobce bude muset kauzu znovu prozkoumat i s ohledem na nové informace. „Pokud by se ukázalo, že tehdejší soudy neřešily časovou souvislost, zda to mohl Hilsner stihnout udělat, či nikoli, mohl by to být důvod k obnově procesu. Šlo by o nové informace, ale nejsem si tím úplně jistý, protože svědectví soudy měly. Pokud je jen špatně vyhodnotily, důvod k obnově to asi není,“ míní Fichtner. Podle něj by ale možná bylo přiléhavější podat stížnost na porušení zákona, což řeší Ministerstvo spravedlnosti.

Jihlavský žalobce by ještě mohl zvážit, případně nařídit, aby se provedl vyšetřovací pokus přímo na místě činu. „Teoreticky je to možné opět za předpokladu, kdybychom zjistili, že se tím tehdejší soudy vůbec nezabývaly. Budu si muset nejprve nastudovat nové dokumenty z Třeboně,“ dodal Fichtner.