Nemilosrdný osud však turistickou atrakci a cíl rodinných výprav rozbořil hned dvakrát v rozmezí sedmdesáti let. Zkáza záludně přišla vždy v říjnu. „Na otevření rozhledny přišly tisíce Jihlavanů. Až z náměstí šel průvod radních a městský střelecký sbor, pěvci, hudby dvě, dva sbory a provolávalo se vivat a sláva císaři pánu. Jedlo se, pilo, tancovalo až do setmění, a to byl teprve začátek,“ připomněla matčino vyprávění Kateřina Schwarzová z jihlavského dolního náměstí.

O rozhledně, dokončené a otevřené v létě 1854 se mluvilo jen v dobrém. Takřka ze dne na den se stala oblíbeným cílem Jihlavanů, zejména studentů a mládeže. Vychvaloval ji i známý spisovatel, „kukátkář“ a budoucí kněz Václav Kosmák. Jako magnet lákalo návštěvníky posezení v srdci přírody v zahradní restauraci s dobrou kuchyní pod rozhlednou a velký taneční sál.

Rozhledna na Šacberku byla v českých zemích mezi dvacítkou prvních a jediná na Českomoravské vrchovině. Rozhledny byly v módě a na jejich výstavbě se podílely nejrůznější městské, turistické a okrašlovací spolky. Nicméně jihlavská rozhledna časem začala mírně chátrat a peněz se nedostávalo.

Podzim roku 1870 přinesl nečekané rozmary počasí s bouřemi a silnými větry. Jihlavany 23. října v noci vystrašila nevídaná světla na obloze. Farář z kostela sv. Jakuba Kornel Köpl lidem následující dny vysvětloval, že se jednalo o polární záři. Jihlavané úkaz považovali za zlé znamení a na noc pečlivě utěsňovali okenice. „Prudká vichřice z 27. na 28. října řádila až do páté hodiny ranní. Zle poškodila věže kostela i střechy. Na domech trhala okna, rvala ploty, lámala stromy. Nic nezůstalo na místě a vichr dokonce zbořil rozhlednu na Šacberku do poslední třísky,“ popsal otec Kornel. Na místě zůstalo jen zdivo z tanečního sálu. Dřevěná věž zmizela do poslední laťky.

Jihlavané z toho byli smutní. Tak si oblíbili výletní místo s tancem pod rozhlednou, že kousek odtud pod kopcem podnikavci v aleji pod širým nebem zřídili nový taneční parket.

Jihlavané stále volali po rozhledně, až se věci ujal Okrašlovací spolek pro Jihlavu a okolí. Přes 400 jeho většinou německých členů uspořádalo sbírku a před prázdninami v roce 1901 radnice stavbě dala zelenou. Pak bylo roky takříkajíc ticho po pěšině, až nové vedení spolku pod taktovkou Emanuela Schulze na valné hromadě v březnu 1907 problém vyřešilo.

Během léta toho roku na místě vyrostla na kamenném soklu osmadvacetimetrová štíhlá dřevěná věž. Velkolepá slavnost předání stavby veřejnosti s trubači, hudbami, živými obrazy a divadelními výstupy se konala 1. září 1907 za přítomnosti jihlavské honorace včetně starosty Vincenze Inderky.

Rozhledna dobře sloužila turistům a výletníkům, ale německá část Jihlavy ji obratně využívala k propagandě a zištným cílům. Hitlerův nástup k moci a válka rozdělily Jihlavany na Čechy a Němce.

V úterý 1. října 1940 po deváté ráno německá hlídka na letecké pozorovatelně ve věži rozhledny neuhlídala rozpálená kamna. Oheň přeskočil po prknech podlahy strážního patra na stěny a ven z okna. Na hořící rozhlednu se dívali lidé z města průhledem v Komenského ulici. Ze vzdálenosti asi deseti kilometrů se jim na zalesněném horizontu jevila jako větší hořící zápalka. Shořela rychle do základů. Hasiči z Jihlavy, Bedřichova a Zborné se mohli jen dívat.

Stanislav Jelínek