Po příchodu do huti všichni vytahují své fotoaparáty. „Dá se vyfotit třeba to, jak pán tvaruje tu vázu. Kleknete si, zaostříte výrobek a zároveň v pozadí budete mít skláře,“ radí hned na úvod Loskot.

Děvčata mistry řemesla chvíli pozorují a pak se dávají do práce. Zkouší zrealizovat lektorův návrh, ale nachází i vlastní záběry. „Jakej tam máš čas?“ ptá se studentka Adéla své kolegyně Pavly, která jí ochotně předává svůj tip.

Nutno podotknout, že ačkoli všechna čtyři děvčata ze skupiny s focením teprve začínají, snímky mají povedené. „Já dokonce fotím teprve potřetí v životě,“ svěřuje se studentka Yvetta.

Na následné výstavě všechny hned na první pohled zaujmou roztomilé dekorace i originální umělecká díla. „Doufám, že máte pojistku na blbost,“ směje se Loskot, když skupinka vchází do místnosti plné vzácných exponátů.

S opatrností tak studentky upouští uzdu své kreativity. „Ty skleněné vitríny jsou přímo ideální. V pozadí může exponáty někdo pozorovat a výsledná fotka bude hned plnější a živější. Ukážu vám to tady na kolegyni…,“ říká Loskot, podívá se na mě a já mu věnuji nenávistný pohled „…na bývalé kamarádce,“ dodává a holky vyprsknou smíchy.

Vzápětí však všichni opět zvážní. Tedy v rámci možností. „Nemusíte ostřit jen první řadu, ale třeba i to, co je za ní. Takže popředí budete mít rozostřené a dominantní bude až vitrína v druhé řadě,“ přidává fotograf další poznatek z praxe.

Právě tyto průhledy po pár pokusech učarovaly především Yvettě. „Zjistila jsem, že mě tento styl focení začal fakt bavit,“ komentuje při přesunu na další místo.

Kontrast světla a stínů

Tím je Muzeum nové generace ve Žďáře nad Sázavou, kde na děvčata čeká o poznání těžší úkol. Budou totiž fotit v relativně složitých podmínkách. „Čeká váš prostředí plné kontrastů světla a stínů,“ upozorňuje před vstupem Loskot.

Nadějné fotografky se ale „tmavého“ úkolu nezaleknou. „ISO bys viděl zhruba kolik? Třeba čtyři tisíce?“ ptá se Yvetta. „To už by ta fotka byla moc zrnitá. Dej tam šestnáct set a uvidíš, jak to bude vypadat,“ radí lektor.

Jak se později ukazuje, snadné to opravdu není. Nicméně po pár radách profíka a několika ne příliš zdařilých pokusech se do toho dostávají a přinášejí řadu povedených záběrů. „Líbí se mi promítání na stěnu. Mám tři stejné záběry, ale vlastně pokaždé vypadají úplně jinak,“ libuje si Yvetta.

Spokojená je i studentka Ema. „Mně nejvíc bavila zrcadla. I když je focení ve tmě složité, budou z toho pěkné fotky,“ hodnotí třetí vyučovací den.

Letní žurnalistická škola se koná už posedmnácté. Zatímco Ema a Adéla jsou na ní poprvé, Pavla a Yvetta už jsou ostřílené účastnice. „Vyzkoušela jsem si různé skupiny, ale focení je za mě zatím nejlepší. Poznáváme i okolní města, ne jen Brod samotný, je to takové volnější a Jarda je navíc neskutečný kliďas, se kterým je legrace,“ smeká Yvetta na závěr poklonu.