Práce věžníka, v tomto případě „věžnice", má svoje klady i zápory. V jihlavské vyhlídkové věži kostela svatého Jakuba Většího popsala letní brigádnice Zuzana Hosová spíše příznivé okolnosti.

Každý den v týdnu tu je na stráži se svojí kamarádkou. Obě prodávají, každá však na jiném místě. „Zajímavé je, že když mám službu dole na pokladně a venku je třicet stupňů, celou pracovní dobu tu stejně sedím v riflích. Pokladna je totiž ve studené, vlhké místnosti. Jen se koukám ven na lidi v kraťasech a sukních, jak jim je teplo," říká se smíchem Zuzana. „V dnešních dnech, kdy je zase až moc velké vedro, bych to označila za pozitivum téhle brigády. Jinak tu člověk celý den sedí a to je trošku únavné. Občas mě dokonce napadají i myšlenky z hororů, kdy ze zdi sklepa vystoupí nějaký duch. To tady snad ale nehrozí," spekuluje věžnice.

Duchové snad ze zdí nelezou

„Od sezení tady dole na pokladně mě vysvobozuje střídání," říká. K tomu ale dodává, že nahoru se podívala až ve středu.

„Nahoře ve věži se prodávají suvenýry a dole vstupenky. Myslím si, že u suvenýrů to je záživnější. Když mám dlouhou chvíli, vyjdu se kouknout z věže na Jihlavu," popisuje se zájmem Zuzana. „Vtipné je, že první slova každého, kdo vstoupí na vyhlídku, jsou: Jé, tam je City Park a tam je Prior! Pak si až začnou všímat všeho ostatního," popisuje Hosová.

Stavba kostelní věže, která je vysoká šedesát tři metrů, byla dokončena ve 14. století. Sloužila městu jako strážní věž. Před dvaceti dvěma lety začala v letních měsících nabízet pohled do širokého okolí. Ve věži je zavěšený druhý největší zvon na tehdejší Moravě, měří asi dva metry a váží přes sedm tisíc kilogramů. „Toho burácení zvonu se leknu snad vždycky a co pozoruji návštěvníky, nejsou na tom jinak," sděluje Zuzana Hosová.

Zuzana tu pracuje prvním rokem teprve týden, ale už teď může říct, že ideálně strávený den ve své „kanceláři" je takový, když chodí hodně lidí. Více než klid ji láká kontakt s lidmi. Denně jich přijde okouknout Jihlavu z ochozu věže ve výšce čtyřiceti metrů kolem osmdesáti až devadesáti.

Žádní výtržníci na věž nechodí

K pohodové brigádě se Zuzana Hosová z Jihlavy dostala přes svoji kamarádku. „Ptala se na letní brigády v informačním centru a tam jí řekli, že potřebují dva lidi sem, k Jakubovi. Tak jsem neváhala a využila příležitosti si vydělat," vzpomíná, jak ke svému letnímu přivýdělku Zuzana přišla.

Práce ji baví, pracovní směna probíhá v poklidu. „Žádní výtržníci sem zatím nezavítali a úrazy jsme tu naštěstí zatím také žádné neřešili. Maximálně když si někdo nedá pozor na snížené dřevěné stropy při výstupu na věž a bouchne se do hlavy. Já, když scházím dolů, dávám si pozor hlavně na paty, které se dají snadno o malé schůdky odřít," říká Zuzana, která sto osmdesát šest schodů vyšlape minimálně dvakrát denně.

Pracovní doba jí začíná v deset hodin, ona ale přichází radši už o čtvrt hodinu dříve, aby si stihla všechno připravit.

První návštěvníci přicházejí už v deset hodin. Průběžně se tu pak lidé střídají. „Ještě se nestalo, že by bylo na věži plno a lidé si museli počkat. Největší nával je asi po tom obědě. Lidé tu užívají času prázdnin a volna. Chodí sem i relaxovat," vypráví o své službě brigádnice. „Na pochopení to těžké nebylo, systém jsem si tu ve všem udělala hned. Vstávání ráno není vůbec kruté, je to lepší než do školy. Jinak tu sedím do jedné, mám hodinovou pauzu na oběd a v šest hodin už jdu domů," popisuje svoji pracovní dobu Zuzana.

SIMONA ŠIMKOVÁ