Dlouhozobka svízelová patří v Česku k poměrně hojným druhům motýla, a to zejména v nižších a středních polohách. Směrem na západ je ve střední Evropě vzácnější. Na rozdíl od většiny ostatních nočních motýlů létá i přes den. Jejím poznávacím znamením je třepotavý let a dlouhý sosák, díky kterému si přezdívku „český kolibřík“ vysloužila.

Rozpětí jejích křídel dosahuje pěti centimetrů, tělo měří do tří centimetrů. „Dlouhozobka svízelová se vyskytuje v různých biotopech, jako jsou okraje lesů, lesostepi, vřesoviště, louky, paseky, úhory, železniční náspy, parky, zahrady, v kulturní krajině, ale často také ve městech. Létá ve dne, někdy i v noci, kdy vyhledává kvetoucí byliny a keře a dlouhým sosákem za letu, podobně jako kolibřík, saje nektar,“ informují odborníci na webu Natura Bohemica.

Martináč hrušňový
Největší motýl Evropy zakryje celou dlaň. V Česku na něj narazíte jen vzácně

Dlouhozobky jsou velmi vytrvalými a rychlými letci a patří k nejnápadnějším tažným motýlům. Za méně než dva týdny zdolají vzdálenost až 3000 kilometrů. „Dlouhozobka patří k významným migrantům. Přilétá v květnu z jižní Evropy. Druhá generace se líhne v srpnu a motýly tak u nás můžeme zastihnout ještě i v září,“ přidal zajímavost Národní park Šumava.

Tito motýli denně zkonzumují asi 0,5 mililitru nektaru, za minutu dokážou vysát nektar až ze 100 květů. Při sání neusedají na květ, ale třepotáním křídel se udržují ve vzduchu na jednom místě. Jako jeden z mála zástupců hmyzu zvládnou létat i pozpátku.

Stvoření jako z pohádky

Přestože jsou dlouhozobky poměrně hojné, setkání s nimi překvapilo řadu lidí. „Když nám to poprvé přiletělo, ze začátku jsem si fakt myslel, že to je zabloudivší kolibřík,“ napsal v jedné z diskuzí na facebooku Martin D.

„Dlouhozobky milují květy vysokých floxů. Snažila jsem se je nafotit, ale jsou rychlejší než já. Jsou to krásná, jemná stvoření jak z pohádky,“ napsala pak další z diskutujících Dana G.

Pozorovat dlouhozobky mohou i ti, kdo mají na zahradě nebo balkonu muškáty, motýlí keře, hadince, tulipány, prvosenky, violky, šeříky, sporýše, mavuň, kozlík, zimolez nebo čistce. Zkrátka květiny, jež obsahují velké množství nektaru. I dlouhozobka totiž patří, stejně jako jiní denní i noční motýli, mezi důležité opylovače.

Roháč obecný
Seznamte se s roháčem. Obr mezi brouky zaujme kusadly i při letu

Dlouhozobka má stejný životní cyklus jako jiní motýli. Z nakladených vajíček se přibližně po 4 až 6 dnech vylíhnou housenky, které postupně rostou a vyvíjejí se zhruba dvacet dní. Mají zelené zbarvení s podélným bílým pruhem a růžkem na konci těla. Před zakuklením housenky dlouhozobek dorůstají velikosti až šesti centimetrů, jsou tak větší než dospělci, což ve světě hmyzu není výjimkou. Z kukly se pak vyloupne dospělec.

Samička klade vajíčka na rostliny čeledi mořenovité, konkrétně právě na svízel. Na této rostlině se pak živí vylíhlé larvy. Pokud tedy člověk zatouží po tom, aby se tento motýl na jeho zahradě i rozmnožoval, nejen se cestou „občerstvil“, může vypěstovat právě tyto rostliny.

Muškátová hostina

Je třeba si však uvědomit, že housenky také mohou, na rozdíl od užitečného dospělce, na některých dalších rostlinách z pohledu pěstitelů napáchat škody. Zahrádkáři se setkávají s tím, že housenky vykusují díry například v listech muškátů. Nejsou zdaleka jediné, které na muškátech hodují.

Na muškátech si totiž kromě nich pochutnají také jiné můry, molice muškátové, ploštice nebo mšice.

Dlouhozobku svízelovou si lidé pletou s kolibříkem. Jde však o lišajovitého motýla.Dlouhozobka svízelová.Zdroj: PixabayDalší dlouhozobky


• V Česku žijí tři druhy dlouhozobek. Kromě nejhojnější dlouhozobky svízelové je to také dlouhozobka zimolezová a dlouhozobka chrastavcová.
• Na rozdíl od svých příbuzných z velké části s průhlednými křídly má dlouhozobka svízelová celá křídla kryta šupinkami.
Dlouhozobka svízelová má zavalitější šedohnědé chlupaté tělo. První pár křídel má šedohnědou barvu, druhý pár křídel je do oranžova. Zadeček je poset odstávajícími šupinkami s bílými a černými skvrnkami.
Dlouhozobka zimolezová je menší a oba páry křídel mají podobné zbarvení. Tělo je zelenohnědé, značně chlupaté.
Dlouhozobka chrastavcová vzhledem napodobuje čmeláky. Tělo je hustě ochlupené, na zadečku se střídají zelenohnědé, hnědé a oranžové články.